MILIONY obětí → Povodně → ČÍNA, INDONÉSIE. Sesuvy půdy → NORSKO. Cyklón Nisarga → INDIE

Vše se poskládlo tak, že náš pobyt na planetě je právě v obtížném období, a to jak ze sociálního hlediska, tak z hlediska klimatického. K rozsáhlým přírodním katastrofám dochází jednou za 12 tisíc let, a pokud prozkoumáme to, co se nyní děje, pak se ukazuje, že planeta začíná praskat ve švech.

Bohužel ani při využití nejmodernějších technologií nejsme schopni zastavit proces globální změny klimatu. To ale neznamená, že nemůžeme nic dělat a musíme sedět se založenýma rukama! Naopak!

Dnes je životně důležité sjednotit všechny lidí na základě lidskosti. Pokud se dnes sjednotí specialisté, jako jsou klimatologové, geologové, glaciologové, paleo klimatologové a atd.) a zdokonalí modely předvídání, budeme schopni určit nejbezpečnější oblasti planety a zahájit evakuaci lidí z nejnebezpečnějších oblastí.

A co se týká nás všech jako společnosti celkově, v první řadě je pro nás všechny velmi důležité změnit svůj světonázor ze spotřebitelského na tvořivý, lidský! Vždyť právě Lidskost je základem pro přežití celé společnosti. Nyní je velmi důležité sjednotit se a stát se skutečnou, jednotnou, pevnou, všelidskou rodinou; zcela ze vzájemných vztahů vyloučit nenávist a rivalitu a nahradit je laskavostí a přátelstvím vůči sobě navzájem.

__________________________

Pojďme se společně podívat na úryvek z pořadu za účasti Igora Michajloviče Danilova „Šance na hraně".

Ž: Ano, víte, vzpomněla jsem si na analogii s plnou sklenicí. Když člověk žádá, aby mu pomohli, aby mu poradili, jak žít jinak, co dělat, co… kam běžet a…

IM: Ale při tom je jako plná sklenice (Ž: Plná sklenice. Kam...), podle východní moudrosti, kam ani kapku nedoleješ, a ať bys mu říkal cokoliv, nepochopí to. Doufám tedy, že naše lidstvo stále ještě není úplně „plná sklenice“, a alespoň kapička se tam vejde. A přece jen dokážeme oslovit srdce a nebyl to zbytečné ztracený čas.

T: Igore Michajloviči, nakolik se nyní otevřeně a upřímně hovoří lidem o tom, co se dnes děje, že asi ozvučím hlas vědomí – to, co vědomí říká lidem. Říká: „No, Jestliže Igor Michajlovič tak otevřeně odhaluje takové pravdy, znamená to, že se nejspíš nacházíme na takové hraně…”, že vědomí vytváří v hlavách lidí jakési zoufalství a snaží se je takovým způsobem znehybnit.

IM: Takže, ty máš na mysli, že jestliže jsem začal mluvit přímo, otevřeně, nazývat věci pravými jmény, tak to znamená, že lidstvo nemá žádné vyhlídky, můžou se přestat snažit, sedět a čekat. Přátelé, pokud by to byl opravdu konec a neměli byste žádnou šance, tak to řeknu takto… Anunnaki by zde s námi nebyli, už by balili kufry. No a jestli bez legrace, tak pokud by šance nebyla, neztráceli bychom s tím čas. Ale jestli je alespoň jediná šance, musíme ji využít a využít ji společně. A my se to vůbec nesnažíme zveličovat, mluvíme o tom, co se skutečně děje. My mluvíme o té šanci, kterou skutečně my všichni, jako lidstvo, můžeme využít. Je to naše šance, je to společná šance. Využijeme-li ji nebo ne, závisí na každém z nás, přičemž v tomto případě – na každém. Teď může jeden člověk udělat opravdu hodně. Jednoduchý příklad: pokud ses ty, můj příteli, rozhodl, že se tě to netýká a je to všechno blbost, tak my, celá zbývající společnost, budeme bez tebe moci udělat mnohem méně než s tebou. A to je také pravda. V tom je smysl.

T: Také, Igore Michajloviči, když mluvíme o těch klimatických událostech, které dnes probíhají, o kterých hovoříme, že to vůbec není nějaké zastrašování, není to nějaká šoková terapie. Jsou to reálie dneška, které se dějí. A vědci došli k zajímavému závěru, nakolik katastrofické jsou probíhající události, ale naštěstí si to doposud nevyžádalo mnoho lidských životů. Jako by lidé dostávali nějaký čas.

IM: Máš na mysli, že existuje nesoulad mezi silou katastrofy a lidskými oběťmi. (T: Ano). Ale to je opět... je to kvůli tomu, že existují ti, kteří nejsou jen v popředí, ale v samotném pekle, v samotném ohni těchto událostí. Ale upřímně řečeno, je jich příliš málo. Zatím něco mohou, ale dále, tam, kde by jich měly být desítky, jedinci si s tím neporadí. To jsou také reálie dneška a vše to závisí na společnosti jako celku. Nakolik je to možné, natolik se situace zlepšuje a ulehčuje, ať by to znělo jakkoliv fantasticky. To ale nebude věčně. Dává to však alespoň nějakou šanci, alespoň někomu. To je také pravda.

T: Je důležité, aby bylo co nejvíce lidí, kteří by byli… 

IM: Řeknu to tak, nejdůležitější je, aby to každý člověk na zemi uslyšel, a přece jen začal s realizací té, jak jsi říkala, druhé představy. A nejen, že si představí takovou altruistickou společnost, ale začne s její skutečnou realizací v tomto světě. Tehdy by vše bylo v pořádku. Vždyť život je ve skutečnosti překrásný, přátelé. A když je v míru, štěstí a lásce, ve tvořivé činorodé činnosti, když jdeme skutečně jeden k druhému s otevřeným srdcem, nikoliv ze spotřebitelského formátu vykořisťování někoho, podvodu a tak dále, nikoliv z pozice vlastního egoismu, aby se člověk nad někým povyšoval, ale v rovnosti, v bratrství, v lásce a v úctě – tehdy je to správné. Tehdy i svět je překrásný, tehdy má život skutečně smysl. 

Proto, přátelé moji, pojďme milovat jeden druhého a pojďme udělat tento svět lepší. Pojďme udělat vše, co je v našich silách, skutečně vše, co na nás záleží, abychom tento svět učinili lepším. Děkuji vám, přátelé moji, děkuji.