Dlouhotrvající zima. Dlouhá zima 1816-1818. Výbuch sopky Tambora. Klimatické změny. 91 vydání

Dobrý den, s Vámi je informativní přehled klimatických událostí ve světě.

V tomto vydání uvidíme:

1. Dlouhá zima 1816–1818.
2. Klimatický přehled za týden.
3. Příklad dobra absolventů gymnázia.
4. V posledních letech se stále častěji probouzejí doposud spící vulkány.

Ve zpravodajských pořadech jsou obzvláště populární témata možného výbuchu super vulkánu Yellowstone, po kterém by následoval efekt „jaderné zimy“. A přece, není to tak dávno (z pohledu planety), co podobná zima proběhla. Před dvěma sty lety se v dubnu 1815 na indonéském ostrově Sumbawa, po tisíciletém spánku, probudil super vulkán Tambora. Erupce vyvolala hurikán a tsunami, které postihly dohromady 140 tisíc obyvatel.

Oblast v okruhu 600 km od vulkánu se na 2 dny ponořila do tmy. Pouze několik týdnů potřeboval oblak popela k tomu, aby obešel planetu podél rovníku a změnil její klima. Dva roky po sobě nepřicházelo léto, díky přízemním mrazům a častým dešťům vadla úroda, začal hlad. Voda znečištěná popelem a prachem se nedala pít. A měsíc po erupci se slunce na nebi začalo periodicky objevovat ve formě rozmazané skvrny. Sluneční paprsky začaly nad severním Atlantikem slabě pronikat skrze mračno popela teprve začátkem roku 1816.

Klesla teplota vzduchu. Vzdušné proudy změnily svůj směr. Došlo k ochlazení v celé západní Evropě. Mezi léty 1816 a 1818 se ve městě Edinburgh ve Skotsku periodicky a s ohromnou silou objevovaly mohutné bouře. V Ženevě v roce 1816 pršelo 130 dnů. Úroda na britských ostrovech a v celé západní Evropě klesla v prvních 2 letech po erupci o více než 75 %. V Anglii a Spojených státech byl rok 1816 pojmenován rokem „Osmnácti set zmrzlých“ nebo „rokem bez léta“. Roku 1817 byl v Německu nazván „rokem žebráků“. V Německu a Švýcarsku se mezi obyvatelstvem rychle rozšířil hladomor. Miliony lidí v západní Evropě zažívali potravinovou krizi, vzniklou následkem bouří, přízemních mrazů a sucha. Počet emigrantů směřujících do Ruska a USA se výrazně zvýšil.

V prvních letech lidé ještě doufali, že přijde teplé počasí, nechávali osivo na polích až do října a věřili, že dozraje a vyroste. Ovšem to se nestalo. Oves, ječmen a také brambory se neustále nacházely pod sněhem, a to až do jara. Výbuch sopky Tambora ukázal, jak se lidé snažili přizpůsobit změnám klimatických podmínek. Namísto spásného sjednocování se každý národ pokoušel přežít sám. Je očividné, že tehdy ještě lidé nebyli připraveni podat jeden druhému pomocnou ruku… A nyní?

Nyní je důležité, aby každý obyvatel planety pochopil, že přežít v době blížících se katastrof může lidstvo pouze spojením v jedinou šťastnou rodinu, v níž vládne lidskost, svědomí a vzájemná podpora. Lidé nemusí čekat na pohromy, aby mohli podat pomocnou ruku, ale už nyní je zapotřebí se sjednocovat, podávat ruku přátelství a vzájemné pomoci jeden druhému, počínaje svým domovem, sousedy a obyvateli svého města. Pouze spojením společného úsilí, díky upřímnému sjednocení lidí na duchovních a morálních základech, je možné překonat jakékoli katastrofy a jejich následky. Je velice důležité, aby každý z nás za všech okolností zůstal člověkem.